Na základě falešných důkazů a křivých obvinění rozvrátila křehkou mocenskou rovnováhu v zemích Perské říše i v Asii. Pokusila se destabilizovat Evropu. Přikázala zabít iráckého prezidenta Saddáma Hussejna a domnívala se, že sejde z očí, sejde z mysli. Nestalo se. Občanská válka se v Iráku prolíná s válkou proti terorismu a válkou proti okupantům. Válka v Afghánistánu nemá konce a proti americké koalici se vzedmula vlna lidového odporu už i v sousedních zemích, včetně jaderného Pákistánu.

Americe to nestačí a chce rozvrátit i Rusko.

Ruční zbraně a improvizované podomácky vyrobené výbušniny přitom vítězí v této horské válce Džihádu proti miliardám dolarů z vojenského rozpočtu kdysi nejmocnější země světa. Chirurgicky přesné bomby drtí většinou jen skály nebo domky domorodců. Válka proti stínům se vyhrát nedá a toto je válka proti vlastnímu strachu, strachu z vlastního zvráceně převráceného obrazu v zrcadle.

Z věrných loutkových vlád jsou trosky, kam až oko dohlédne. Padl Mušarraf. Loutková vláda v Afghánistánu nekontroluje ani hlavní město. Tisíce kilometrů čtverečních ovládají bojovníci Al-Kajdy či "svatí mužové" Talibanu. V Izraeli jsou palestiské separatistické tendence nepřehlédnutelné a mír v nedohlednu. Desítky zemí s muslimským obyvatelstvem se potýká s vnitřním politicko-islamistickým radikalismem. Evropa neví, kdo patří k těm dobrým a kdo ke zlým. Imigranti zakládají komunity s vlastními zákony a nenávidí hostitelské země. Prostor demokracie a liberalismu se omezil jen na virtuální spekulace nadnárodních korporací.

Čína už deset let ekonomiky roste a neví, co s dolary. Rusko po likvidaci několika ropných oligarchů se nestalo euroatlantickou kolonií, ale také roste opět v neopominutelnou velmoc. O své místo se hlásí nejlidnatější země světa, Indie. Jižní Amerika se vymaňuje z područí USA a namísto teroru fašistických vlád a s nimi operujících Contras vládnou zemím radikálně levicoví, legitimně volení vládci, kteří se inspirují u Castra. Kupují strategické zbraně v Rusku a hodlají žít i bez USA. Commandante Fidel stále nechce umřít a z Kuby se stále nechce stát ráj pro americký gamblerský a sexuálně turistický průmysl.

Jaký je tedy rozdíl mezi rokem 2001 a rokem 2008? Zatímco před 11. zářím měl Usáma bin Ládin několik set militantů, dnes jsou to miliony lidí, nenávidící křižácké Šejtány a schopní umírat pro Alláha jediného, slitovného. Zatímco před 11. zářím vládl v Iráku rigidně socialistický, nicméně sekulární polovojenský režim, dnes usilují o vládu nad ropnými nalezišti navzájem znepřátelené náboženské frakce. Je jediná věc, na které se shodnou všichni: Ami, go home.

Zatímco v roce 2001 Kavkaz nepředstavoval problém pro Evropu ani USA, dnes je kavkazský národně osvobozenecký islamismus stejným nebezpečím jako afghánští mudžáheddíni. Albánští narkobaroni v Kosovu dostali svůj vlastní stát a diplomatické krytí pro obchod s drogami v 45 zemích, které uznaly doteď Kosovo a umožnily tak činnost ambasád. Balkán má být polknut Evropskou unií, aniž kdo ví, jestli se z toho neudusíme. Křesťanské Srby ponížila křesťansko liberální Evropa proto, že lpí na historii a jejich symbolech. Sekulární, až socialistické politiky v Turecku, které je členem NATO, postupně nahrazují muslimští nacionalisté. Kypr je stále rozdělen, stejně jako Izrael. V Evropě bují neonacismus a pro římského starostu nebyli ti Mussoliniho fašisté zas tak špatní... Má mezi nimi dost přátel dodnes.

Zpochybňujeme sociální spravedlnost, společenskou soudržnost i toleranci vůči menšinám agresivními výroky i populistickými segregačními akcemi. Přitom chceme ve jménu svobodného pohybu myšlenek, zboží, kapitálu i osob otevírat hranice kdekomu. Nevíme proč a nevíme, jaké to bude mít důsledky. Nestaráme se o výchovu dětí, likvidujeme klid a ekonomickou stabilitu rodin i celé společnosti. Ale stále chceme vést svět pod ideály, které už jsou dávno prázdné. Volnost, rovnost a bratrství nahradilo sobectví, individualismus a chamtivost. Jakou civilizaci jsme to začali v uplynulých osmi letech budovat?

ČT24: Petraeus: USA čeká v Iráku ještě dlouhý boj ZDE